Jak rychle jsem spadnul do závislosti

Díky kovidu zůstávám týden doma. Po dvou dnech mi chytré hodinky ukazují sto procent body battery. Překypuji energií, ale potřebuji šetřit průdušky, takže sport škrtám. Začínám pociťovat první příznaky absťáku. Chybí mi pohyb a z něho plynoucí endorfin. Zažívám pocit dítěte s ADHD usazeného do školní lavice. Popadá mě šílená potřeba něco dělat. Bohužel postrádám jakoukoliv motivaci přetavit svojí energii ve smysluplnou činnost. Uklidit barák, srovnat dokumenty? Nemám náladu. Přečíst si knížku? Mám všechny přečtené. Do práce hotovo. Mozek mi šrotuje. Co mám dělat?  Na pozadí běží televizní seriál jako kulisa.

 Bez sportování, v sociální izolaci, s nechutí na smysluplné aktivity jsem donucený hledat snazší alternativu zabavení. V mobilu mám stažený Instagram (IG). Před časem preventivně uložený do skryté složky s časovým zámkem dvaceti minut denně, abych na něm netrávil zbytečně času. Po „chvilce“ zjišťuji, že odblokovací kód zadávám po třetí. Cože? Už surfuji na IG víc jak hodinu.  Znechuceně odkládám mobil na stůl.

Za minutu ho mám zpět v ruce. Sjíždím, co se za tu dobu ve světě stalo nového. Co mi uteklo? Začínám být na sebe naštvaný, kolik času na IG trávím. Za pár minut ho znovu odkládám. Jenže touha vidět všechny ty krásné, šikovné, sportující lidi žijící perfektní životy, mě nutí vzít mobil zpět do ruky a opět se podívat. Za minutu ho s výčitkou odkládám zpět na stůl. Za další minutu zase sjíždím nové příspěvky. Takhle pořád dokola až do doby, než si jdu lehnout.

Před usnutím mi hlavou běží tisíce videí a fotek. Nedokážu zastavit tok myšlenek. Další den se situace opakuje jen s tím, že mi IG začíná zobrazovat stejná videa. Asi už jsem  všechno sjel. Znechuceně se hlásím na Facebook (FB), kde mám mnohem více spojení než na IG.

Tolik oslav, gratulací, úspěchů a změn profilových fotek už jsem dlouho neviděl. Po chvilce mě to začíná nudit. Přepínám na IG s nadějí v nová videa. Pecka. IG odhalil moji novou zálibu v bikinách, takže mě zásobuje nespočtem tematických videí. Všechno na jedno brdo. Kladu si otázku, kdo se na to kouká? Odpoví mi hodiny s malou ručičkou o dvě čárky dál. Rozbíhá se včerejší scénář. Mobil na stůl, do ruky, na stůl, do ruky. Takhle až do noci. V hlavě mi hučí. Připadám si, že stojím uprostřed nejrušnější ulice v New Yorku. S povzdechem se lituji. Kdybych si mohl aspoň zasportovat.  Mám absťák a k tomu výčitky, jak trávím čas.

Čtvrtý den za sebou nevidím živou duši. Za to těch na IG a FB milióny. K tomu všemu jsem single. Doléhá na mě samota. Zavřený doma bez kontaktu s lidmi. Jak si mám takhle někoho najít? Dostávám nápad. Instaluji si Tinder. Okamžitě začínám projíždět seznam potencionálních přítelkyň. Pečlivě vybírám, které dám like.  Bohužel to evidentně dělají také. Za celý den nemám jedinou shodu. (Vzájemně si musíme dát like, abychom si mohli začít psát).  

Po půl hodině mně dochází ženy v okolí do třiceti kilometrů. Zvětšuji tedy okruh na padesát, za chvilku na sedmdesát. Každých pět minut ověřuji, zdali mám novou shodu. Chci už si s nějakou psát. Visím uvíznutý v pasti. Na IG vidím úžasné cizí lidi. Na FB své známé ověnčené úspěchy a překypujícími štěstím. Na Tinder potencionální přítelkyně. Na iDnes zprávy ze světa i domova. Hrnu do sebe v minutových intervalech neuvěřitelné množství informací přerušené výčitkovými pauzami. Trénuji novou dovednost. Třicet opakování prý stačí pro její osvojení.  Mám jich přes tisíc za jediný den. Nová rutina je na světě: za minutu sjet Tinder, IG, FB, iDnes, LinkedIn a ještě jednou Tinder (pro jistotu), odkládám na půl minuty mobil na stůl a celé dokola.

Zoufalý z nedostatku shod (Nechci placenou verzi, kde se dají koupit. Zatím ve mně naštěstí převažuje skrblík) na Tinder stahuji další seznamku – Badoo. Zde potřebuji vytvořit nový profil, na což nemám díky nutkání sjíždět IG, FB, Tinder…čas, takže prozatím mažu.

Můj mozek běží nejrychlejší závod kariéry. Miliony yottabajtů informací během pár dní. Moje mysl je k nezastavení. K tomu o sobě začínám pochybovat. Žádné shody na Tinder. To se nikomu nelíbí můj profil? Co vlastně umím ve srovnání s těmi borci na IG? Žiji stejně úspěšně jako mí známí na FB? Co udělá Rusko? Bude konec světa? Proč o tom pořád všude píšou? Všechna tíha světa mi sedí na ramenou. Mám úplně ztuhlý krk. Stresem už nespím. Ten absolutní neklid s přibývající nejistotou mně vnucuje myšlenky na smrt. Jsem zdravý? Umírám? Co se se mnou děje? Co jsem si vytvořil za přeludy?  Mám chuť si rozbít hlavu. Zastavit tu změť nekonečného množství informací a z nich plynoucích pochybností.

 Konečně přichází na Tinder pár shod. Začínám si chatovat s několika ženami. Čekám, jak se to vyvine. Pár konverzací rychle ustává a zbývá mi poslední. Podle zpráv toho máme hodně společného. Sport, děti a rozvod představují vděčná témata. Mám po karanténě. Moji synové jsou konečně u mě. A co dělám já? Trávím hodiny vypisováním s někým, koho jsem v životě neviděl. Jen pro ten pocit, že o mně nějaká žena projevila zájem. Dělá mi to dobře na ego. Nelibost kluků na moji duševní nepřítomnost na sebe nenechá dlouho čekat. K tomu moje nová rutina Tinder, IG, FB, iDnes, LinkedIn, a ještě jednou Tinder.

Z týdnu izolace si vedle uvědomění potřeby pohybu odnáším silnou závislost na sociálních sítích a nezdravě pochroumanou sebedůvěru. Co s tím?  Nutnost sportovat řeším hodinou na cyklo trenažeru, která mi vrací chuť žít. Po mnoha dnech dokážu díky soustředění na fyzický výkon vypnout zběsilý úprk vlastní mysli.  Tahle závislost má pozitivní dopad. Přesto si jako terapii předepisuji dny bez sportování, kdy se věnuji něčemu smysluplnému. Třeba píšu tento článek, vařím, uklízím nebo jenom celý den lenoším bez výčitek, že se nehýbu. Vědomě se učím užívat nesportovní dny.

K závislosti na sociálních sítí přistupuji nekompromisně. IG, FB, Tinder zcela mažu za pár vteřin. IDnes a LinkedIn schovávám do podsložky s časovým zámkem deset minut. Dostavuje se okamžitá úleva. Odkládám mobil bez nutkání.  Lákadla jsou pryč. Za jeden pouhý večer přichází obrovské zklidnění mysli. Opustily mě chmurné myšlenky na umírání. Single život nevidím jako tragédii. Stačilo se zastavit, vnímat a přijmout, co ve mně všechny ty informace ze sociálních sítí vyvolávají. Jak mě ovlivňují. Uvědomění, jak se cítím. Nepříjemné pocity s tím spojené, mě rozhoupaly ke změně přístupu.

Okamžité dostavení pozitivního výsledku pro mě představuje dostatečnou motivaci k hlídání svého zacházení se sociálními sítěmi a zpravodajskými servery.  V pozdním odpoledni odkládám v klidu mobil do jiného pokoje. K ničemu ho nepotřebuji. Pokud chci vědět, jak se má můj známý, zavolám mu nebo napíšu. Se seznamováním se vracím k úsměvu na živo. Buď mě potká nebo si budu užívat single života. Proč si na sebe vytvářet víc tlaku, než přináší život sám?